Přeji všem krásný den a děkuji za to, že jste se dostali na tyto nově vznikající webové stránky Síla mateřství. Budoucí obsah stránky jsem jemně shrnula v krátkém odstavci na hlavní stránce, nicméně ráda bych Vám trochu přiblížila něco o mně, mém dítěti a jak jsem dostala nápad psát tento blog a přiblížit různá témata maminkám (i tatínkům a ostatním..).
Prozatím chci psát blog v jakési anonymitě, ne stoprocentní, protože jména a ostatní údaje budu uvádět pravdivé, ale nebudu zde zatím zveřejňovat žádné fotografie, či bližší osobní data. Nejde o žádnou formu zahanbující mou osobu, nicméně slouží to jako prozatimní ochrana, než se rozhodnu přiblížit svůj život i prostřednictvím fotografií.
Jmenuji se Barbora a žiji s přítelem a dcerou nedaleko Ivančic. Jsem 20ti letá maminka sedmiměsíční dcery Emmy, která se narodila 5. prosince 2016 v porodnici v Ivančicích akutní sekcí. Po zpackaném porodu, desítky hodinových porodních bolestech, nakonec císaři jsem objevila ve svém srdci takovou trochu prázdnotu. Udělal se mi tam malý šrám, který nějakou dobu rostl a rostl..
Dcera je od narození hodně, hodně uplakané miminko, je velmi živá a šikovná, chytrá, nicméně hrozně citlivá, dráždivá a ubrečená, nespokojená s všestrannou péčí, kterou ji doma poskytujeme. Je to tzv. náročné dítě. Které dítě se považuje za náročné, jak se tento pojem definuje a kdo jej vytyčil, o tom bude samostatný článek a třeba pomůže jiným maminkám, aby lépe pochopily jednání svých dítek.
Po porodu jsem také zaznamenala lehčí formu poporodní deprese. Uvádím záměrně lehčí formu, jelikož jsem si byla svého stavu vědoma, věděla jsem, co cítím, obviňovala se za mé pocity a zavírala to v sobě jako dávno odloženou a zakázanou knihu. Zvládla jsem ten boj bez pomoci psychologa a byla to cesta plná potu a krve. O tom bude také článek..
Mám plno nápadů na články, na diskuze, mám plno témat ve kterých mám zkušenosti s kterými bych se chtěla poradit a také chci stmelit ostatní maminky, ať už po sekcích, či s depresemi, s uplakanými dětmi.. Tak doufám, že zde najdete to, co budete zrovna potřebovat číst, aby se vám ulevilo a mohli jste se zde bez ostychu vypovídat. Děkuji :-)
Prozatím chci psát blog v jakési anonymitě, ne stoprocentní, protože jména a ostatní údaje budu uvádět pravdivé, ale nebudu zde zatím zveřejňovat žádné fotografie, či bližší osobní data. Nejde o žádnou formu zahanbující mou osobu, nicméně slouží to jako prozatimní ochrana, než se rozhodnu přiblížit svůj život i prostřednictvím fotografií.
Jmenuji se Barbora a žiji s přítelem a dcerou nedaleko Ivančic. Jsem 20ti letá maminka sedmiměsíční dcery Emmy, která se narodila 5. prosince 2016 v porodnici v Ivančicích akutní sekcí. Po zpackaném porodu, desítky hodinových porodních bolestech, nakonec císaři jsem objevila ve svém srdci takovou trochu prázdnotu. Udělal se mi tam malý šrám, který nějakou dobu rostl a rostl..
Dcera je od narození hodně, hodně uplakané miminko, je velmi živá a šikovná, chytrá, nicméně hrozně citlivá, dráždivá a ubrečená, nespokojená s všestrannou péčí, kterou ji doma poskytujeme. Je to tzv. náročné dítě. Které dítě se považuje za náročné, jak se tento pojem definuje a kdo jej vytyčil, o tom bude samostatný článek a třeba pomůže jiným maminkám, aby lépe pochopily jednání svých dítek.
Po porodu jsem také zaznamenala lehčí formu poporodní deprese. Uvádím záměrně lehčí formu, jelikož jsem si byla svého stavu vědoma, věděla jsem, co cítím, obviňovala se za mé pocity a zavírala to v sobě jako dávno odloženou a zakázanou knihu. Zvládla jsem ten boj bez pomoci psychologa a byla to cesta plná potu a krve. O tom bude také článek..
Mám plno nápadů na články, na diskuze, mám plno témat ve kterých mám zkušenosti s kterými bych se chtěla poradit a také chci stmelit ostatní maminky, ať už po sekcích, či s depresemi, s uplakanými dětmi.. Tak doufám, že zde najdete to, co budete zrovna potřebovat číst, aby se vám ulevilo a mohli jste se zde bez ostychu vypovídat. Děkuji :-)
Komentáře
Okomentovat